Mezi základní pilíře maďarské zahraniční politiky patří od roku 2010 navazování mnohostranné spolupráce s hospodářskými velmocemi, která má posilovat obchod, zahraniční investice a rozvoj země. V oblasti bezpečnosti a obrany se zase Maďarsko spoléhá na spojence z EU a NATO. Nejenže tyto organizace realisticky vzato nemají alternativu, ale také se těší většinové podpoře široké maďarské veřejnosti. Neskrývaně merkantelistickézájmy v zahraniční politice, která se čas od času střetává s více hodnotovým přístupem spojenců, nutí Budapešť k lavírování, za které si už od západních partnerů nejednou vysloužila ostrou kritiku. Prospěchářský přístup k neevropským velmocím je ještě umocněn politickými trendy na domácí scéně, hlasitou antiliberální rétorikou vlády a osobním přesvědčením Viktora Orbána, že mezinárodní vztahy čeká nevyhnutelný a zásadní posun ve prospěch nezápadních, nedemokratických zemí.
See the english version here.
Vztah Maďarska s Ruskem stojí na dvou hlavních pilířích. Moskva byla vnímána jako potenciální partner pro výhodnou spolupráci v energetice a průmyslu. Vládci obou zemí se navíc pokoušeli využít skutečnosti, že se částečně shodnou v antiliberálních názorech a skepsi vůči Západu. Snaha o udržování „normálních vztahů“ s Putinem tak tvrdošíjnému Orbánovi ani v krizových letech 2014–2015 nečinila potíže. Přestože však Maďarsko občas využilo právo veta, aby v rámci zahraniční politiky EU zablokovalo některé kroky, které měly Číně nebo Rusku mírně zkomplikovat život, jednalo se pouze o drobná gesta. Ve skutečně klíčových otázkách, jako bylo od roku 2014 zavádění a udržování protiruských sankcí, se premiér Orbán od kurzu EU a NATO neodchýlil.
Zatímco s Ruskem se Budapešť snaží udržovat lepší vztahy než většina Západu, její postoj k Ukrajině zůstává značně napjatý kvůli tamní maďarské menšině. Situace je o to zvláštnější, že s ostatními sousedy už maďarská vláda vztahy normalizovala a citlivá národnostní otázka téměř zmizela z každodenní politiky v dotčených oblastech. Během války v Donbasu v roce 2014 přitom Orbán otevřel otázku (kulturní) autonomie Maďarů v Zakarpatské Ukrajině a ostře zkritizoval ukrajinský školský zákon, který podle něj diskriminuje národnostní menšiny. Tento spor rovněž brzdí pokrok v institucionálních vztazích mezi Ukrajinou a NATO, kde Maďarsko často jako jediné hlasuje proti ostatním členským státům.
Bezprostřední následky ruské agrese
Jestliže Putin neodhadl důsledky své vlastní agrese, Orbán zase podcenil samotnou možnost války. Jeho cesta do Moskvy na začátku února, která se soustředila na posílení energetické spolupráce, proběhla, jako by nic nehrozilo, a dokonce byla veřejnosti předkládána jako „úspěšná mírová mise“. Maďarskou vládu, která do poslední chvíle možnost ozbrojeného konfliktu zásadně odmítala a poté ztěžka promýšlela, jak se k válce postaví, události zaskočily a také výrazně omezily její manévrovací prostor. Západní spojenci vůči ruské agresi zareagovali rychle, jednomyslně a tvrdě, což tentokrát Maďarsku nedovolilo lavírovat. Zpětně se zdá, že maďarská vláda správně odhadla, že mezinárodní systém projde zásadní proměnou, kdy západní hegemonii nahradí multipolární světový řád. Nicméně došla k chybnému závěru, že se tím její manévrovací prostor zvětší. Ruský vpád na Ukrajinu a snaha západních zemí Moskvu úplně izolovat ukazují, že multipolární řád svobodu v zahraniční politice naopak omezí, protože nejspíš dojde k posílení disciplíny uvnitř jednotlivých bloků. Ohromná podpora ukrajinského boje ze strany Západu a mezinárodní solidarita s Kyjevem navíc Maďarsku nyní nedovolují připomínat neshody v bilaterálních vztazích s Ukrajinou. Budapešť musela ze dne na den přehodnotit svůj dlouhodobý postoj k přijímání uprchlíků i ke vztahům mezi Ukrajinou a NATO. V nastalé situaci totiž sebemenší váhání či inklinace k Rusku prakticky nepřichází v úvahu.
V této vypjaté situaci vláda zaujala zvláštní postoj a prohlásila, že Maďarsko „zůstane ve všech ohledech stranou válečného konfliktu“. Tato „strategická rozvážnost“, jak pozici nazval premiér Orbán, zahrnuje odsouzení ruské válečné agrese, podporu územní celistvosti Ukrajiny, výzvy k obnovení míru a neblokování širokého spektra politických, ekonomických a vojenských rozhodnutí NATO a EU. Zároveň však nesmí z Maďarska ani přes jeho území putovat žádná přímá vojenská pomoc Ukrajině. Tato zdrženlivost si v prvních dnech války získala u maďarské veřejnosti většinovou podporu.
Svébytná maďarská zahraniční politika opět vyvolala smíšené reakce jak u spojenců, tak v Rusku. Z Budapešti nezaznívá ostrá kritika na adresu Moskvy, jak je tomu ve většině členských zemí NATO a EU (a prakticky ve všech ostatních státech střední Evropy). Americký ministr zahraničí Antony Blinken ani generální tajemník NATO Jens Stoltenberg při své cestě po východním křídle aliance Maďarsko nenavštívili. Hlavní regionální partneři z Visegrádské čtyřky se do spojenecké a evropské pomoci Ukrajině zapojují mnohem víc. Česko, Polsko a Slovensko poskytují Ukrajině zbraně i další vojenskou pomoc a na polském a slovenském území byla navíc posílena přítomnost odstrašujících kontingentů NATO. Maďarská vláda nicméně zatím nevetovala žádné protiruské sankce a nejspíš to ani neudělá (pozn. red. maďarská vláda 23. března odmítla rozšíření sankci na dovoz energií). Ani maďarská zdrženlivost však nepřiměla Moskvu udělat výjimku – Kreml totiž za „nepřátelské země“ označil všechny členy EU. Těžko lze teď ale od Ruska očekávat, že by se k Maďarsku stavělo nějak jinak.
Ekonomické motivy a důsledky
Merkantelistické hledisko je v maďarské zahraniční politice hluboko zakořeněné. Přesto nadšení z vyhlídek na spolupráci s Ruskem v posledních letech znatelně opadlo. Rusko pomalu mizí ze seznamu hlavních cílových zemí maďarského exportu. Ještě v roce 2012 bylo Rusko největší cílovou zemí vývozu mimo EU (3,2 % z celkového exportu), kdežto roku 2019 kleslo na 1,7 %. Rusko přeskočily nejen USA (2,8 %), ale paradoxně také Ukrajina (2,0 % v roce 2019). Investice, a především přítomnost ruských firem v Maďarsku zůstává zanedbatelná. Projekt výstavby jaderné elektrárny Pakš 2 o výkonu 2 400 MW, který má za 12,5 miliardy eur podle smlouvy podepsané v lednu 2014 zhotovit ruský Rosatom, se téměř neposunul a na začátku roku 2022 se stále ještě nacházel ve fázi vyřizování úředních povolení. Jednání s Rosatomem se ukázala být poměrně náročná a zdlouhavá. Jedinými obstojnými úspěchy tak jsou dohody z konce roku 2021 o výstavbě plynovodu Balkan Stream a dlouhodobých dodávkách zemního plynu. Není příliš překvapivé, že si maďarské vedení udělalo za poslední roky o Rusku reálnější obrázek. Maďarská pozornost se teď obrací k investorům z Dálného východu a partnerům s mnohem větším ekonomickým významem a reálným vlivem na domácí hospodářství.
Letošní rusko-ukrajinská válka ve svých důsledcích situaci ještě zhoršuje. Dá se očekávat, že exportní a investiční vztahy s Východem se rozpadnou a společné ekonomické projekty (výroba dopravního vybavení ve spolupráci s Egyptem či logistický terminál pro dovoz z Číny) se pravděpodobně zastaví. Projekt Pakš 2 je v bezprostředním ohrožení, protože věřitelská banka VEB byla vyloučena ze systému SWIFT. Zatím není jasné, jestli by nezbytné součástky mohly v budoucnu dodat západní společnosti jako například GE nebo Siemens. Ačkoli maďarská vláda dál trvá na tom, že Pakš 2 zaručí nízké ceny elektřiny, a nepodporuje žádné sankce, které by projekt ohrozily, jeho osud již není plně v rukou Maďarska a Ruska. V krátkodobém až střednědobém horizontu totiž mohou být ohroženy konvenční modely dovozu energie. Obchodnické argumenty ve prospěch maďarsko-ruského sbližování tudíž už téměř došly.
Vyhlídky
Z krátkodobého hlediska je maďarská reakce na válku výrazně omezena blížícími se parlamentními volbami, které se budou konat 3. dubna. Odpor vůči riziku, upřednostnění stability a kontroly, příslib míru a dostatečný odstup od války, to jsou všechno vzkazy pro maďarskou veřejnost – jakákoli změna může přijít až po volbách. Pokud Orbán zůstane u moci, což je momentálně ten pravděpodobnější scénář, nejspíš k většímu posunu nedojde.
Válka už ale stihla vládní straně Fidesz nahlodat základní teze politické agendy. Před konfliktem patřila protiuprchlická rétorika a zásada „ani jednoho migranta v zemi“ ke stěžejním proklamacím vlády. Ukrajincům a Ukrajinkám však Maďarsko bez váhání otevřelo hranice. Za tři týdny (k 13. březnu) Maďarsko přijalo 255 tisíc lidí z Ukrajiny, což dost možná překonalo celkový počet běženců, kteří do země vstoupili během migrační krize v roce 2015. Země také musela ze dne na den změnit příslušné zákony, a ministr obrany dokonce veřejně prohlásil, že je nutné uprchlíkům zajistit humanitární pomoc a přístřeší. Pod velkým tlakem se rovněž ocitla vládní záruka „nízkých cen elektřiny“ související s projektem Pakš 2. Domácnosti platí dnes za zemní plyn jen zlomek (15–20 %) z dovozní ceny, což obrovsky zatěžuje veřejný sektor. Teprve čas ukáže, jestli se cenová politika změní, ale vládní argumenty pro silnou vazbu na Rusko se podle všeho otřásají v základech.
Orbánova vláda mohla nenadálé politické otočky zvládnout bez většího ohrožení své pověsti. Kontrola nad výraznou částí veřejných médií, nacvičené postupy „hromadného zapomínání“ a svižné úpravy vlastní rétoriky jí slouží k tomu, aby v případě potřeby couvla a zbavila se nepohodlných či zastaralých narativů. Sjednocená maďarská opozice si v souvislosti s rusko-ukrajinskou válkou mohla upevnit vlastní pozici. Zesiluje protiruské a prozápadní postoje a identifikuje se spíše se západním mainstreamem, ale její snaha udělat z války téma, které Fidesz neustojí, zatím s veřejným míněním příliš nezahýbala.
Z dlouhodobého hlediska může mít válka na maďarskou zahraniční politiku i další trvalé dopady. Za prvé se z Maďarska stala země, která má za humny ostrý vojenský konflikt, což se hluboce dotkne zahraniční i bezpečnostní politiky. Orbánovy kabinety dosud nemusely příliš řešit akutní problémy týkající se obrany státu. Za druhé válka narušila relativně klidné schéma, v němž se Orbán mohl v minulém desetiletí pohybovat. Politický prostor na rozhraní mezi Ruskem a blokem EU/NATO z velké části zmizel, tudíž by bylo nesmyslné a krajně nebezpečné držet se dosavadního postoje k Ukrajině. Západ začne být ve strategických otázkách pravděpodobně mnohem citlivější, takže Maďarsko nebude moci navázat na svou předválečnou politiku. Za třetí ústupky a politické iniciativy v čele s projektem Pakš 2 se kvůli válce stávají přítěží. A konečně za čtvrté – teprve se ukáže, jak se obecně změní přístup Západu k nekonformním partnerům. Podle toho, zda se promění německá bezpečnostní a obranná politika (a jak proveditelná bude transformace evropské energetiky), se Maďarsko může dostat pod přímý, politizovaný a ekonomický tlak Berlína, svého hlavního ekonomického partnera, kterého nemůže jen tak ignorovat. Maďarsko by sice vztahy s Čínou, Tureckem a dalšími nezápadními mocnostmi jistě měnit nechtělo, v poválečném evropském/transatlantickém kontextu však Budapešť možná bude muset své chování přehodnotit.
Z anglického originálu přeložil Kryštof Herold.
